První republika – zlatá léta Československa

Na období první republiky (1918-1938) se právem vzpomíná jako na zlatou éru našeho státu. Nově vzniklé Československo se během prvních dvaceti let své existence dokázalo prosadit jako progresivní, demokratický mezinárodně uznávaný evropský stát. Ekonomická prosperita i všeobecné nadšení vyústilo mimo jiné ve velký rozkvět na poli kultury, umění, designu a architektury.

Řada obdivovaných děl a pozoruhodných staveb, které jsou dodnes častým cílem fanoušků umění a architektury z celého světa, se datuje právě do doby mezi dvěma světovými válkami. Vraťme se o století zpátky a připomeňme si to nejlepší, co v Praze během těchto let vzniklo.

Pražský hrad, královské sídlo ve službách prezidentů

Návštěva Pražského hradu je dnes pro návštěvníky i obyvatele Prahy samozřejmostí. Zasloužil se o to zejména první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který proměnil původně monarchistické sídlo v sídlo demokratických prezidentů a jeden z hlavních symbolů samostatného státu. Jeho socha symbolicky stojí na Hradčanském náměstí přímo naproti oknům prezidentské kanceláře.  V roce 2000 ji sem nechal umístit poslední československý a první český prezident Václav Havel.

Rozhodnutí vytvořit z Hradu sídlo prezidenta nového státu vedlo k nutnosti zásadních, avšak citlivých úprav a modernizace této významné památky. Masaryk tímto úkolem pověřil slovinského architekta Jože Plečnika, který patřil ve své době k nejlepším. Přestavba začala v roce 1920 a zásadním způsobem změnila podobu hradního areálu, aniž by jakkoliv zasáhla cenné historické stavby. Kromě nové dlažby zde přibyly například stožáry na vlajky, žulový obelisk vedle katedrály sv. Víta, ale i monumentální Býčí schodiště propojující třetí nádvoří s Jižními zahradami Pražského hradu. Právě ty nejvíce změnily tvář Hradu. Terasovité zahrady vznikly na místě původního středověkého opevnění (odtud název Na Valech), jehož zbouráním se otevřel nádherný výhled na Prahu. Původně šlo o soukromé místo určené pro práci a odpočinek prezidenta, ale Masaryk je brzy nechal zpřístupnit veřejnosti.

Palác Lucerna, první pražská pasáž

Palác Lucerna byl dostavěn v roce 1921 a je skvělou ukázkou přechodu mezi pozdní secesí a ranou modernou. Tato ikonická stavba, která plnila funkci společenského centra Prahy, byla projektem ing. Vácslava Havla, dědečka Václava Havla, který se však jejího dokončení nedožil. Jeho busta je umístěna v čele schodiště vedoucího do slavné kavárny a kina Lucerna.

Unikátní a velice náročná stavba byla první v Praze, kde byla použita železobetonová konstrukce. Prostory paláce sloužily zčásti jako kanceláře, ateliéry a byty s terasami, bylo zde však i kino, společenské sály, restaurace a bary. Lucerna byla také prvním domem v Praze s pasáží, která propojila ulici Vodičkovu a Štěpánskou. Na ni se později napojily pasáže sousedních paláců U Nováků a Rokoko. Velký sál Lucerny byl ve své době technickým unikátem díky ukotvení své železobetonové konstrukce na betonové desce zahloubené do 14 metrů v podzemí.

Lucerna tehdy byla skutečným společenským srdcem Prahy, místem, kde vystupovali přední čeští i světoví umělci jako Josephine Baker či Louis Armstrong. V kině Lucerna se pak odehrála první premiéra zvukového filmu v Praze.

Ani v současnosti palác neztratil na popularitě. Byla zpřístupněna jeho střecha, která v letní sezóně slouží jako společenské a kulturní centrum s fantastickým výhledem na město. Populární Lucerna Music Bar je stále jedním z nejoblíbenějších hudebních klubů ve městě a Velký sál hostí řadu společenských událostí. Přímo pod prosklenou kopulí pasáže najdete jednu z největších současných atrakcí Lucerny, vzhůru nohama zavěšenou sochu koně a na něm sedícího českého patrona sv. Václava od kontroverzního umělce Davida Černého.

Rondokubismus, český národní sloh

Jediný styl, který můžeme označit za národní, nikde jinde se nevyskytující, je české art deco, národní dekorativismus nebo obloučkový kubismus, známý též jako rondokubismus. Tento sloh se objevil pouze v první polovině 20. let minulého století a zřejmě byl reakcí na vznik samostatného státu a potřebu vytvořit svébytný styl inspirovaný lidovou tradicí. Jeho průkopníkem byl architekt a designér Pavel Janák, který je spoluautorem jedné ze dvou ikonických pražských staveb provedených v tomto stylu, paláce Adria na rohu Jungmannova náměstí. Tou druhou je budova Legiobanky, dnes palác Archa, v ulici Na Poříčí, za jejímž návrhem stál Josef Gočár. Obě budovy jsou přímo učebnicovým příkladem rondokubismu, který stejně jako kubismus hojně využíval geometrické tvary krychlí, hranolů a jehlanů, avšak jejich strohost zjemňoval obloučky. Zdobné monumentální fasády jsou v obou případech doplněné bohatou sochařskou výzdobou. Národní styl se po roce 1925 v architektuře zcela přestal objevovat a uvolnil místo strohému, zato velmi oblíbenému funkcionalismu.

Funkcionalismus, kam se podíváš

Ve 20. letech 20. století si získal obrovskou popularitu styl, který naprosto rezignoval na zdobnost a, jak jeho název napovídá, formu přísně podřizoval funkci stavby. Funkcionalismu se podrobněji věnujeme v samostatném článku. V Praze se dochovala celá řada vynikajících staveb reprezentujících tento styl, od soukromých objektů (např. Müllerova vila, Winternitzova vila), přes bytové domy (např. „Molochov“, Skleněný palác), veřejné budovy (např. Veletržní palác, budova Elektrických podniků hl. m. Prahy) nebo průmyslové objekty (např. Edisonova transformační stanice, Barrandovské filmové ateliéry), až po církevní stavby (např. kostel sv. Václava ve Vršovicích).

A zase ten Plečnik…

Profesor architektury dlouhodobě působící v Praze, Jože Plečnik, který se osvědčil již při přestavbě Pražského hradu, se zapsal na mapu města ještě jednou. Byl mu svěřen návrh kostela pro obyvatele pražských Vinohrad. Podoba monumentálního kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad byla inspirována Noemovou archou a královskou symbolikou (členění fasády připomíná královský hermelín, báň na vrcholu pak královské jablko). Stavbě dominuje široká věž, kterou prostupuje skleněný ciferník největších věžních hodin u nás o průměru 7,5 metru.

Jednoduchý nečleněný vnitřní prostor kostela připomíná antickou svatyni. Stěny z režných cihel kontrastují s kazetovým stropem a kruhovou dlažbou. Světlo je přiváděno pruhem podstřešních oken s moderními barevnými vitrážemi Karla Svolinského po obvodu kostela. Prostoru dominuje velká zlacená socha Ježíše Krista nad oltářem a sochy šesti zemských patronů po stranách.

Unikátní stavba je krásným příkladem modernismu v architektuře a právem se stala jednou z pražských ikon.

Chrám sv. archanděla Michaela na Petříně, vzpomínka, jež se změnila v prach

Donedávna stával na jižním svahu Petřína, v zahradě Kinských, dřevěný kostelík s šindelovou střechou z 2. poloviny 17. století, který byl typickou ukázkou lidové architektury Zakarpatské Ukrajiny. V roce 1929 byl přivezen do Prahy jako diplomatické gesto, neboť Podkarpatská Rus byla v té době součástí Československa. Malebná budova byla unikátní tím, že při její stavbě nebyl použit jediný hřebík. Roubená stavba s třemi věžičkami sloužila pravoslavné církvi a pravidelně se zde konaly bohoslužby v rumunštině a češtině. Po ničivém požáru však Praha nedávno o tuto jedinečnou památku přišla.  V současnosti probíhá veřejná sbírka na obnovu kostela.

 

Pražská ZOO, celý svět na jednom místě

Záměr otevřít v Praze zoologickou zahradu existoval již od konce 19. století, avšak veškeré pokusy o její založení dopadly neúspěšně. Povedlo se to až v roce 1931 profesorovi Jiřímu Jandovi, který se stal prvním ředitelem pražské ZOO. Po Pražském hradu je zoologická zahrada druhým nejnavštěvovanějším turistickým cílem u nás a pravidelně se umísťuje na předních příčkách nejlepších a nejkrásnějších zoologických zahrad na světě. Díky své rozloze, rozmanitému terénu, 12 pavilonům a více než 150 expozicím a dalším atrakcím nabízí zábavu na celý den. Největšími miláčky návštěvníků jsou místní lachtani, gorilí rodinka a stádo slonů, které se k radosti všech dále rozrůstá. Zoo se dlouhodobě věnuje také záchraně ohrožených druhů, a to jak formou vlastního odchovu, tak in-situ; kromě již zmíněných goril nížinných jde například o koně Převalského, gaviála indického a dalších druhů.

Barrandovské ateliéry, český Hollywood

Vznik barrandovských filmových ateliérů a celé nové čtvrti na skále nad Vltavou má na svědomí opět rodina Havlova, o níž zde již byla řeč. Původně zde vznikla zahradní vilová čtvrť a oblíbený výletní cíl Pražanů, restaurace Barrandovské terasy, které byly splněným snem Václava Maria Havla, otce pozdějšího prezidenta Václava Havla. Jeho mladší bratr Miloš Havel, který úspěšně podnikal ve filmovém průmyslu, zde pak během rekordně krátké doby vybudoval filmové ateliéry, které ve své době patřily ke světové špičce a lze je směle srovnávat s tehdejším americkým Hollywoodem. První klapka zde padla již v roce 1933 a za více než 80 let jejich existence se zde natočilo více než 3000 zvukových filmů. Dodnes jsou uznávaným filmovým centrem s oblibou využívaným zahraničními produkcemi. Natáčely se zde například filmové hity jako Mission:Impossible, Casino Royale, Letopisy Narnie a další. V areálu je celkem 13 filmových ateliérů, z nichž jeden patří mezi největší zvukotěsné ateliéry v Evropě, rozsáhlé exteriéry a jeden z největších kostýmních a rekvizitních fundusů v Evropě. Výstavní prostor Filmpoint pak umožňuje návštěvníkům nahlédnout do zákulisí klasických i nedávných televizních a filmových projektů.

Národní památník na Vítkově, symbol národní hrdosti

Historickou exkurzi do doby první republiky uzavřeme návštěvou Národního památníku na Vítkově. Stavba této majestátní pražské dominanty trvala dlouhých 10 let, což značně ovlivnilo její osud. Základní kámen stavby byl položen v roce 1928, ale budova byla předána veřejnosti až v roce 1938, tedy těsně před 2. světovou válkou. Památník vznikl na počest československých legionářů, ale záhy bylo nutné části sbírek ukrýt před okupanty. Památník byl na rozkaz říšského protektora až do konce války zapečetěn. Po jejím skončení započaly jeho opravy, avšak původní záměr opět nemohl být uskutečněn kvůli komunistickému převratu v roce 1948. Komunisté po sovětském vzoru z památníku chtěli vytvořit mauzoleum prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. K tomu naštěstí nedošlo, neboť mumifikace Gottwaldova těla se sovětským soudruhům nezdařila, a nakonec bylo nutné přistoupit ke kremaci.

V roce 1950 byla před monumentální funkcionalistickou budovou památníku vztyčena bronzová socha husitského vůdce Jana Žižky z Trocnova, pod jehož velením husité zde na Vítkově v roce 1420 svedli jednu ze svých úspěšných bitev s křižáckým vojskem. Socha je jednou z největších jezdeckých soch na světě. Dnes je v památníku umístěna vojensko-historická expozice Národního muzea.

text: Prague City Tourism